INSECT ARK - Raw Blood Singing
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
K této kapele jsem si hledal cestu dlouhou dobu. A našel. Už si ji vlastně bez nakřápnutého vokálu Slávka ani nedokáži představit. Nová deska jde stále ve šlépějích pomalého, hnilobného death metalu, který se vpíjí do špinavého crustu a black metalu. Zvuk je ještě umouněnější, než v minulosti, na jedné straně je mu skvěle rozumět, ale na stranu druhou obsahuje dost špíny, abych si vzpomněl na celý zástup švédských crustových i deathmetalových kapel, které s ní spolu ve zvukovém kabátci alba „Ostří černé kosy“ vzájemně obcují.
Valivé riffy ohlodané na kost, střední tempa, sem tam vyhrávka a nad tím suchý skřehotavý vokál. Kouzlo této desky budete objevovat postupně. V první chvíli je vlastně celkem nepřístupná, příliš zubatá a skomírající. Už je to ale pár měsíců, kdy vždy jednou za čas mám neutuchající chuť se k tomuto albu vrátit. Ona táhlá sóla jsou možná primitivní v tom, co hrají, ale dokonalá v tom, co říkají. Jednotvárnost a kolovrátkovitost tu buduje pocit zmaru, jaký z domácích kapel nacházím jen málokde. Do toho texty, které s touto zkázou dokonale souzní. MÖRKHIMMEL jsou ojedinělý úkaz na domácí scéně. Death metal pro všechny hardcoreové špindíry navíc s obrazotvornými českými texty, které dávají smysl.
7 / 10
Vydáno: 2014
Vydavatel: Insane Society Records
Stopáž: 32:09
Nádherný vinyl, hudba byla lepší, než jsem čekal:). Nabušená věc, která se mi dost líbí, přestože hc ani crust nemusím. Zas jednou chválím Kapáka. To je prostě borec:)
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.